Bitva Rogar 2025

27.08 až 31.08. 2025

Informace pro případné návštěvníky – akce je i v letošním roce pouze soukromá, bez diváků!!!

Jsem Baldur, syn jarla Rogara. Sedím tam, kde dřív sedával on – můj otec, vlk severu. Na trůnu z dubu a železa, ve velké hodovní síni, jejíž stěny nasákly smíchem i řevem a příběhy, vínem i krví. Dívám se do ohně, kde plameny tančí jako duchové padlých. Praskání dřeva mi zní jako bitevní bubny – uklidňující, ale zároveň varující. Zavírám oči… a minulost ke mně přichází jako válečný duch.

Vidím ho. Rogara. Vysoký jako kmen borovice, silný jako medvěd, hrdý jako orel. Sedával přesně tady, kde teď vládnu já. Kolem něj muži zpívali, ženy se smály a rohy se plnily medovinou. Byl jako vlk mezi jehňaty – a ony ho zbožňovaly. A on? Usmíval se s klidem někoho, kdo ví, že mu může patřit každý a vše na co jen ukáže.

Pak přichází vzpomínka na mou matku – omamně krásná i ostrá jako nejlepší sekery. Byla tichá, ale v očích měla plamen. Sedávala vždy opodál, klidná jako zamrzlé jezero, ale když se některá z těch žen přiblížila k otci příliš, zrodil se v jejím pohledu se smrtící mráz. Tehdy jsem tomu nerozuměl. Byl jsem jen chlapec s očima plnýma obdivu pro otce. Dnes už vím víc a někdy je mi matky líto.

Protože když jsem zdědil otcovo jméno, moc, zlato i krevní právo – přišlo s tím i všechno ostatní. Ženy. Toužící, drzé, krásné i zkažené. Přicházely samy, protože jsem Baldur Rogarson. Vládce síně. Válečník. Vůdce, kterého se jiní bojí. A poznal jsem, jak těžké je někdy neulovit to, co se samo nabízí.

A přece teď sedím sám. S rohem medoviny, sám se svými myšlenkami. V plameni vidím tvář otce a ptám se – kdo byl silnější? On, který vládl mečem, nebo matka, která vládla tichem?

Oheň zapraskal, větší poleno se zlomilo. Napil jsem se sladké medoviny a přesto mne v krku pálila. Co kdyby otec vládl víc srdcem než ostřím? Byl bych dnes jiným mužem?

Tu se rozletěly těžké dveře síně. Vítr vtrhl dovnitř jako nájezdník a s ním můj starý otrok Erik. Poklonil se, jak mu přikazuje zvyk, ale v očích měl neklid.

„Pane Baldure,“ promluvil hlasem, co připomíná bubnování před bouří. „Na dvoře stojí cizí družina. Ne naši lidé. Vede je mladý muž. Podle koně, zbroje.. a jeho postoj.. pane, to není obyčejný válečník. Chce s tebou mluvit. A prý je to naléhavé.“

Pomalu jsem vstal. Zvykl jsem si na zbraně, ženy i zlato. Ale když někdo přichází v noci, nenosí radost. Nosí krev… nebo prokletí.

„Jméno?“ zavrčel jsem.

„Neřekl,“ odpověděl Erik. „Jen že tě musí vidět. Osobně.“

Zamračil jsem se. Takoví muži nosí tajemství. Nebo smrt.

Vstoupil jsem do předsíně. A tam stál on – mladý, možná o deset, možná o patnáct zim mladší než já. Vysoký, vlasy tmavé jako noc a oči žhnoucí dychtivostí. Zbroj cizí, ale dobrá. A ruce… ruce válečníka. Viděl jsem to hned.

Zahleděl se mi do očí. Pevně. Jako muž, co se nebojí vlka v jeho vlastní jeskyni.

„Jarl Baldur?“ řekl klidně.

„Já jsem ten, koho hledáš. A kdo jsi ty, že rušíš mé noci?“ vyštěkl jsem.

Usmál se. Krátce. Ne jako zrádce, ale jako někdo, kdo zná pravdu, která tebe spálí.

„Jsem ten, kterého tvůj otec nikdy nepojmenoval a na koleno neposadil. Ale jeho krev koluje i v mých žilách.“

Ztuhl jsem. Hrudník se stáhl jako pod nárazy kladiva. Srdce bouchlo jednou, těžce… a pak ztichlo, aby slyšelo.

,,Bratr?“

To slovo mi znělo cize. Jako jméno ducha, kterého nikdo nevolal.

„Nevlastní,“ dodal. „Ale tvůj bratr přesto. Jmenuji se Ivar.“

To jméno mi nic neříkalo. Ale v jeho tváři… byl tam stín mého otce. Ostře řezaná čelist a pohled, jaký mívá muž těsně před tím, než vrazí sekeru do lebky.

„Proč jsi tady? Co ode mě chceš?“ procedil jsem mezi zuby. Tvrdě. V mém domě není místo pro slabost. Ani pro hry.

Ivar se nezalekl. Sáhl k pasu a vytáhl náramek. Otcův. Věděl jsem to okamžitě. Pamatuju si ho z dětství. Sám mám podobný.

„Tenhle náramek dala moje matka našemu otci. Našel jsem ho po její smrti, spolu s tímto…“

Zvedl starý, stříbrný medailon. Nesl runu, kterou otec nechával vyrývat jen pro své nejbližší – pro krev, pro rod.

Vztek se mi vlil do těla jako rozžhavené železo. Je to pravda… nebo lež? Bratr… nebo podvodník?

Je deváté století křesťanského letopočtu – čas obchodu, čas výprav, čas válek a čas smrti.

Celá oblast je v chráněném pásmu, prosím respektujte pravidla!

Přihlásit se můžete nejpozději do 19.08.2025 zde:

Registrace účastníků

Z důvodu zajištění vyšší úrovně akce jsme se rozhodli pozvat pouze vybrané skupiny či jednotlivce. To však neznamená, že pokud jste začínající spolek či jednotlivec, nemůžete k nám přijet – naopak budeme rádi za nové tváře. Pokud vaše výbava bude splňovat dané podmínky účasti, neváhejte se nám ozvat! Pokud jste obdrželi pozvánku, nebo patříte mezi potencionálně nové účastníky, přečtěte si prosím podmínky účasti, ve kterých jsou letos mírně upraveny podmínky a omezení. Pokud pozvánku neobdrželi, je možné že máme neaktuální email na váš spolek. Jste začínající spolek či reenactor anebo jste u nás nikdy nebyli? V případě zájmu o účast nás kontaktujte emailem – budeme se těšit.

Výstrojní podmínky a obecná pravidla zde

Vítáni jsou bojovníci, řemeslníci, obchodníci i ti, kteří jen směnit zboží chtějí, či s přáteli se setkat.

Za Midgard z.s.

David Tůma – Dagfari

Informace pro případné návštěvníky – akce je i v letošním roce pouze soukromá, bez diváků!!!